Pocházím z malé vesničky, kde se zastavil čas. Kohouti kokrhají jak o život, většinou nepotkáte na ulici živáčka a je tam krásné ticho. Teda, až na ty kohouty. Proto jsme se rozhodli koupit na vesnici byt a přestěhovat se zpátky, z ruchu města, do nám více vyhovujícího prostředí.
Ale zpátky k marmeládě....
Proč retro? Hned vysvětlím. Děda dělal pořádek ve spižírně a jelikož se u nás nic nevyhodí, našel jen archivní marmeládu, která je starší než já a po chuti není poznat oč se jedná. Požádali mě s mamkou o pomoc při vaření marmelády nearchivní. A jelikož se letos urodilo hodně meruněk, bylo jasné, jaká to bude.
Zapomeňte na moderní přístroje. Hezky se posadit ke kýblu, vypeckovat, zvážit na retro váze (ne, u nás neexistuje digitální váha), šup do plechového hrnce a na plotnu.
Hledala jsem pro inspiraci recepty na internetu, ale docházím k názoru, ze nejlepší je vařit dle vlastních chutí a smyslů. Stačí pouze ovoce, cukr (nepřeháněj!), ovocný pektin a dvě lžičky kyseliny citronové na dvě kila ovoce. Ovoce je dost sladké samo o sobě. Není třeba ho sypat na kila.
No, ale hlava děravá, zapomněla jsem doma kyselinu citrónovou. Žádný problém, mamka lovila ještě v zásobách po babičce a našla jedenáct let starou. No co, říkala jsem už že se u nás se nic nevyhodí? Takže je v marmeládě.
Povedla se nám, je výborná! Takže nekupujte zbytečně přeslazenou, bůh ví odkud, hmotu nevalné chuti a udělejte si zásobu do příštího roku dokud je z čeho. Výroba zhruba 25 sklenic nám zabrala dvě hodiny.
